Genetika - Biologie

Prenatální diagnostika prošla (stejně jako další oblasti klinické genetiky) v průběhu posledních let výraznými změnami. Vzpomeňme například na zavádění kombinovaného screeningu prvního trimestru, který nám umožňuje identifikovat těhotenství s vyšším rizikem vývojové vady plodu již v dřívějších fázích těhotenství (a navíc s vyšší přesností) než tomu bylo v případě klasického biochemického screeningu druhého trimestru.

Co zajímavého jsme si mohli přečíst v lednu 2012:

• Důkaz inteligence ve fosilním záznamu?, (ScienceWorld)
• Bakterie se nedělí symetricky, chrání je to před stárnutím, (ScienceWorld)
• Experimentální evoluce mnohobuněčnosti, (OSEL)

Apoptóza je programovaná buněčná smrt. Je to způsob,kterým buňky cíleně hynou, pokud jsou dále nepotřebné (tak se děje často například v průběhu prenatálního vývoje), nebo pokud jsou pro celý organizmus potenciálně nebezpečné. Právě tato druhá podmínka se uplatňuje při obraně organizmu před nádorovými (či potenciálně nádorovými) buňkami. Funkční mechanizmy apoptózy tak mohou rozvoji maligní transformace buňky relativně účinně bránit.

Vážení čtenáři,

dovolte mi, abych Vám popřál klidné radostné svátky a úspěšný vstup do roku 2012. Pro zájemce zde mám několik tipů na sváteční četbu :-)

• Omega3kapr na štědrovečerní věčeři
• Perlička: Syndrom nočního jedlictví a náměsíčnost
• Genom vánočních stromků je napsán sedmkrát více písmeny, než lidský

Co zajímavého jsme si mohli přečíst v listopadu 2011:

• Hádky o nejstaršího hominida, (ScienceWorld)
• Toxoplasma a ochota nechat se okrádat řezníkem, (ScienceWorld)
• Kmenové buňky při umělém množení připomínají nádory, (ScienceWorld)

Tělesná výška patří mezi polygenně dědičné znaky. Na naší tělesné výšce se sice nepochybně podílí i vlivy prostředí (děti s nedostatečnou výživou či chronickými chorobami proto rostou málo i přes dobrou genetickou výbavu) – přesto jde o tělesný znak s poměrně vysokou dědivostí. V současné době však o konkrétních genetických předpokladech pro dosažitelnou tělesnou výšku víme stále relativně málo.

Centromera – neboli primární konstrikce – je důležitou součástí eukaryotního chromozomu. Uplatňuje se především v průběhu buněčného dělení, kdy právě centromery mají významnou úlohu v interakci dělícího vřeténka (cytoskeletu) a samotných chromozomů. Abychom byli přesní, je třeba zmínit, že přesný kontakt mezi chromozomem (v oblasti centromery) a cytoskeletem zprostředkovává tzv.

Co zajímavého jsme si mohli přečíst v říjnu 2011:

• Umělé „buňky" z tuků se množí díky DNA, (ScienceWorld)
• Morová epidemie chrání část evropské populace před AIDS, (ScienceWorld)
• Za srdeční hypertrofii asi můžou mitochondrie, (ScienceWorld)

WikiSkripta (www.wikiskripta.eu) jsou rozsáhlé internetové úložiště studijních materiálů pro studenty lékařských fakult. Tento projekt vznikl původně na půdě 1. LF UK v Praze, již dva roky je ale plně otevřen všem lékařským fakultám v ČR i v SR v rámci sítě MEFANET. Na rozdíl od Wikipedie zde není tvořen ucelený slovník, či encyklopedie, jednotlivé články svou strukturou či obsahem odpovídají spíše kapitolám v učebnici.

Pohlavně vázaná dědičnost je vždy poněkud komplikovanější, než dědičnost nepohlavní. V případě člověka je pohlaví jedince udáno kombinací pohlavních chromozomů X a Y, přičemž kombinace XY je určující pro muže (samce) a kombinace XX pro ženy (samice). V případě některých druhů hmyzu je situace poněkud odlišná.