Původní článek byl zveřejněn 19.3.2008 na stránkách http://genetika.wz.cz/

Nádorová onemocnění jsou dnes druhou nejčastější příčinou úmrtí (po kardiovaskulárních chorobách). S trochou nadsázky se dá říci, že každý nádor je vlastně genetické onemocnění, neboť příčinou je dysregulace buněčného cyklu na molekulárně genetické a molekulárně biologické úrovni (viz kapitola Onkogenetika). Ovšem genetické ne vždy znamená dědičné.

Většina nádorových onemocnění přichází tzv. sporadicky – tedy bez dědičných předpokladů. Genetická mutace v těchto případech vzniká až v průběhu života a jelikož postihuje somatické buňky, nemá šanci přenést se na další generace. Na tomto místě je vhodné si připomenout, že nádorovým onemocněním můžeme onemocnět všichni, i když nebudeme mít prokázané dědičné riziko.

Známe však i "nádorové rodiny", kde lze velmi dobře přenos nádorového onemocnění vystopovat. Určitě tedy existují takové dědičné předpoklady, které zvyšují pravděpodobnost vzniku nádorového onemocnění. Řada hereditárních nádorových syndromů je již známa, stejně jako geny, jejichž mutace jsou za vznik příslušných syndromů zodpovědné. V tomto případě jde o dědičné predispozice, neboť zodpovědnou mutaci nesou všechny buňky těla – včetně pohlavních, které mutaci dále šíří na potomstvo. Klasickým případem jsou geny BRCA1, BRCA2 (z anglického BReast CAncer) – zodpovědné za hereditární formu karcinomu prsu (a ovaria). Nicméně pokud vezmete všechny rodiny s familiárním výskytem karcinomu prsu, pak ne u všech rodin mutaci jednoho z těchto genů objevíte (ba naopak…). Problémem je skutečnost, že tyto dva geny jsou jako vršek ledovce, zatímco velká většina dalších faktorů je stále ukryta pod hladinou oceánu. Přitom při rutinní diagnostice jsou běžně testovány hlavně tyto dva geny. Možná účast dalších potenciálně vyšetřitelných genů, hlavně pak TP53, STK11 či PTEN je poté na diferenciálně diagnostické úvaze genetiků a onkologů, rutinně se však nevyšetřuje. Pokud se podíváte na heslo „breast cancer“ do databáze OMIM (viz http://www.ncbi.nlm.nih.gov/entrez/dispomim.cgi?id=114480), tak se vám ukáže ještě celá řada dalších genů, které mají ke vzniku karcinomu prsu určitý vztah. V současné době se tyto další geny rovněž nevyšetřují, vždyť některé jsou teprve „nedávno objevené“ a jejich přesný vztah k vzniku nádoru není zdaleka dořešený (problematické je rovněž prokazování významu jednotlivých alelických varaint). Umožňují nám ale nahlédnout do složitosti problematiky a na vlastní nevědomost.

Máloco je doopravdy jednoduché a v genetice to platí snad trojnásob. Proto je genetická konzultace s odborníkem toliko důležitá – zvláště u tak citlivého tématu, jakým je nádorové onemocnění. Situace rozhodně není taková, že by nám byl nějaký DNA test schopen s jistotou říci, zda jedinec má či nemá (případně jaké) zvýšené riziko rozvoje nádorového onemocnění (ačkoliv se objevují komerční snahy některých firem, které to slibují). Pokud provedeme pacientce DNA diagnostiku BRCA1, BRCA2 genů a "nic nenajdeme" potom to neznamená, že pacientka nemá dědičné riziko rakoviny prsu, ale že dle našich dnešních znalostí nehrozí toto riziko od těchto dvou genů. Nic více – nic méně.

Podobná je situace i pro jiná potencionálně dědičná nádorová onemocnění. Vytipování vhodných kandidátů k DNA diagnostice je důležité. Vznik nádoru v nízkém věku (myšleno pro konkrétní nádor, některé typy nádorů vznikají typicky v raném věku), oboustranný nádor či současný výskyt více různých nádorů jsou typické stopy dědičných pronádorových faktorů. V rodině je typický výskyt určitého typu nádoru u více jedinců - můžeme vystopovat přímý přenos z rodiče na potomka a často odhalíme stejný typ nádoru u sourozenců. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že nahromadění nádorů v rodině může být například spojeno i s určitým škodlivým vlivem prostředí, aniž by byla na vině nějaká dědičná predispozice. I když typické případy této eventuality jsou spojené spíše s nechvalně známými místy jako Hirošima či Černobyl, nelze tuto možnost zcela opomíjet ani v našich podmínkách a je nutné zkoumat a všímat si i svého okolí a způsobu života, než všechno svedeme na geny. Dodržovat správnou životosprávu, nekouřit a pít alkohol jen s mírou by měl každý - a ne jenom ten, nad kým visí hrozba nádoru v jeho rodokmenu. Rovněž nezapomínejte, že preventivní screeningové programy jsou pro všechny a ne jenom pro ty "rizikové".